Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 477/2026 ze dne 5. 8. 2026 potvrdil zamítnutí žaloby na náhradu nemajetkové újmy, kterou uplatnil syn pacienta usmrceného během hospitalizace spolupacientem. Žalobce dovozoval odpovědnost nemocnice zejména z toho, že nezajistila psychiatrické vyšetření střelce, nedokázala zabránit vnesení střelné zbraně do areálu a porušila své prevenční povinnosti. Soudy všech stupňů však dospěly k závěru, že zdravotnický personál neměl k dispozici konkrétní poznatky nasvědčující tomu, že by pacient představoval reálné nebezpečí pro své okolí, a že nebylo možné dovodit příčinnou souvislost mezi tvrzenými pochybeními nemocnice a následnou tragickou událostí. Nejvyšší soud současně zdůraznil, že usmrcení pacienta bylo důsledkem mimořádného a nepředvídatelného protiprávního jednání třetí osoby, nikoliv následkem provozní činnosti nemocnice, a proto nelze odpovědnost zdravotnického zařízení založit ani podle pravidel o škodě způsobené provozem. V odůvodnění rovněž uvedl, že poskytovatel zdravotních služeb není bez konkrétních indicií povinen přijímat mimořádná bezpečnostní opatření či provádět osobní prohlídky pacientů. Rozsudek představuje významné vymezení hranic odpovědnosti zdravotnických zařízení za násilné jednání pacientů a potvrzuje, že odpovědnost za újmu nelze opřít o pouhou hypotézu, že jiný léčebný postup mohl škodlivému následku zabránit.
Napsat komentář