Ústavní soud v nálezu II. ÚS 434/26 ze dne 22. 7. 2026 zdůraznil, že při výběru opatrovníka musí obecné soudy respektovat vůli a preference opatrovance a usilovat o to, aby mezi ním a opatrovníkem mohl vzniknout vztah důvěry. Ustanovení veřejného opatrovníka proto nesmí být pouze formálním řešením založeným na místní příslušnosti, ale musí vycházet z individuálních okolností případu a z posouzení, zda zvolený opatrovník bude skutečně schopen řádně chránit práva a oprávněné zájmy opatrovance. V projednávané věci soudy dostatečně nezohlednily nesouhlas stěžovatele s ustanovením města jeho opatrovníkem ani své závěry přesvědčivě neodůvodnily. Ústavní soud proto jejich rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Nález potvrzuje, že ani omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva podílet se na rozhodování o tom, kdo bude jeho práva a zájmy hájit.
Napsat komentář