Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 776/26 ze dne 22. 7. 2026 konstatoval, že pokud obviněný v průběhu trestního řízení dobrovolně uhradí poškozenému (zvlášť zranitelné oběti) náhradu újmy, nelze při určování odměny zmocněnce advokáta vycházet z minimální tarifní hodnoty pouze proto, že soud poškozeného z důvodu již uskutečněné úhrady formálně odkázal s nárokem na civilní řízení. Ústavní soud zdůraznil, že výklad advokátního tarifu podmiňující vyšší tarifní hodnotu výhradně formálním přisouzením částky ve výroku rozsudku představuje nepřípustný přepjatý formalismus a porušuje právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Moderní trestní právo preferuje dobrovolné odškodnění oběti a uzavření dohody. Pokud advokát svým působením dosáhne mimosoudního uspokojení nároku oběti přímo v trestním řízení, nesmí být za tento žádoucí a právem podporovaný výsledek finančně sankcionován krácením své odměny. Trestní soudy jsou proto povinny při stanovení tarifní hodnoty zohlednit faktický procesní úspěch a vycházet ze skutečně uhrazené částky.
Napsat komentář