Ústavní soud svým nálezem ze dne 15. 5. 2026, sp. zn. I. ÚS 1507/25, zrušil rozhodnutí soudů, kterými byla stěžovatelka odsouzena za trestný čin křivého obvinění bývalého partnera ze znásilnění k podmíněnému trestu odnětí svobody.
Podle Ústavního soudu soudy neprokázaly naplnění všech zákonných znaků trestného činu, zejména existenci přímého úmyslu nepravdivě obvinit bývalého partnera, a současně porušily zásadu presumpce neviny i princip in dubio pro reo.
Ústavní soud vytkl soudům především to, že bez dalšího dovodily nepravdivost oznámení pouze ze skutečnosti, že prověřování údajného znásilnění bylo odloženo, aniž by se dostatečně zabývaly dalšími okolnostmi případu a navrhovanými důkazy. Zdůraznil přitom, že samotné neprokázání sexuálního násilí automaticky neznamená, že stěžovatelka vědomě uvedla nepravdivé skutečnosti.
Napsat komentář