Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 9. 4. 2026, č. j. 24 Cdo 81/2026-76, zabýval otázkou, zda je přípustné ujednat v kupní smlouvě na nemovitost kupní cenu bez jejího určení poté, co Katastrální úřad zamítl návrh na vklad vlastnického práva. Katastrální úřad dospěl k závěru, že předložená kupní smlouva nesplnila náležitosti stanovené občanským zákoníkem, konkrétně co do řádného vymezení kupní ceny, když kupní cena nebyla v kupní smlouvě vyčíslena. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud smluvní strany projeví vůli uzavřít smlouvu s odkazem na § 2085 odst. 2 občanského zákoníku, je takové ujednání přípustné i u nemovitých věcí a že v takovém případě platí za sjednanou cenu obvyklá cena srovnatelné nemovitosti v době uzavření smlouvy. Stanovení výše kupní ceny podle Nejvyššího soudu není možné považovat za jednu z podstatných (esenciálních) náležitostí, která musí být v kupní smlouvě výslovně vždy a bezvýhradně vyjádřena. Pojmovým znakem koupě je jen úplatnost (povinnost zaplatit kupní cenu). Rozhodnutí Nejvyššího soudu tak významně posiluje princip smluvní autonomie.
Napsat komentář