Ústavní soud v usnesení sp. zn. II.ÚS 1155/26 ze dne 31. 8. 2026, jímž odmítl ústavní stížnost, konstatoval, že příjmy z dobrovolného poskytování sexuálních služeb podléhají dani z příjmů, pokud představují reálný ekonomický příjem a nejsou zákonem od daně výslovně osvobozeny.
Zdůraznil, že tyto příjmy lze podřadit pod § 7 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů jako příjmy z výkonu nezávislého povolání, a to i přesto, že samotná činnost není v zákoně výslovně uvedena. Pro vznik daňové povinnosti není rozhodující právní či morální povaha činnosti, z níž příjem pochází, nýbrž skutečnost, že dochází k faktickému zvýšení majetku poplatníka.
Ústavní soud zároveň odmítl argumentaci, podle níž zdanění prostituce odporuje Newyorské úmluvě o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, neboť tato úmluva nezakládá obecný zákaz zdanění příjmů z prostituce. Samotné zdanění dobrovolně poskytovaných sexuálních služeb navíc nelze považovat za kuplířství ve smyslu § 189 trestního zákoníku, jelikož stát tímto postupem neorganizuje ani nevyužívá prostituci, ale pouze uplatňuje zákonnou povinnost přispívat na veřejné výdaje.
Ústavní soud rovněž zdůraznil, že osvobození těchto příjmů od daně by představovalo neodůvodněné zvýhodnění jejich příjemců oproti ostatním osobám vykonávajícím výdělečnou činnost, a bylo by tak v rozporu s principem rovnosti při rozdělování daňového břemene. V projednávané věci proto neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a ústavní stížnost zčásti odmítl jako nepřípustnou a zčásti jako zjevně neopodstatněnou.
Napsat komentář