Ústavní soud v nálezu III. ÚS 1480/26 ze dne 1. 7. 2026 potvrdil, že propuštění obviněného z vazby zhruba měsíc před uplynutím její maximální přípustné délky, spojené s uložením omezujících opatření nahrazujících vazbu, nepředstavuje obcházení zákona.
Klíčové je, že stěžovatel fakticky ve vazbě nestrávil celý zákonný limit, takže soudy mohly (při trvajících vazebních důvodech) využít mírnější substituční opatření. Ústavní soud sice upozornil na formální pochybení obecných soudů, zejména na zrušení výroku o propuštění z vazby bez adekvátní náhrady či nevrácení cestovního pasu v období, kdy pro jeho zadržování nebyl právní titul, tato pochybení však nedosáhla ústavněprávní intenzity. Stížnost proti rozhodnutím obvodního a městského soudu byla proto zamítnuta, část směřující proti tvrzeným zásahům policie a průtahům v řízení odmítnuta jako opožděná.
Nález zároveň zdůrazňuje, že substituční opatření mohou být uložena kdykoli před vyčerpáním maximální doby vazby a musí trvat jen po dobu nezbytně nutnou, přičemž soudy jsou povinny průběžně zkoumat trvání vazebních důvodů.
Napsat komentář