Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 23. 4. 2026 (sp. zn. III. ÚS 3424/25) zastal nezletilé oběti znásilnění, které obecné soudy v adhezním řízení přiznaly na náhradě nemajetkové újmy pouze 20 000 Kč z požadovaných 200 000 Kč a se zbytkem nároku ji odkázaly na občanskoprávní řízení.
Trestní soudy přitom argumentovaly, že poškozená svým jednáním přispěla k vytvoření podmínek pro spáchání trestného činu tím, že požila drogy, které omezily její schopnost se bránit. Podle Ústavního soudu však takový postup nerespektoval postavení stěžovatelky jako zvlášť zranitelné oběti a přehlédl samotný zásah do jejích základních práv, zejména lidské důstojnosti a osobní integrity.
Ústavní soud zdůraznil, že nedůvodné odkázání oběti na civilní řízení může vést k sekundární viktimizaci, tedy k dalšímu prohlubování utrpěné újmy. Kriticky se vymezil i proti stereotypním úvahám přenášejícím odpovědnost za trestný čin na oběť.
Napadená rozhodnutí proto v části o náhradě nemajetkové újmy zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu, který se bude muset nově a řádně vypořádat se všemi uplatněnými nároky a stanovit spravedlivé a přiměřené zadostiučinění.
Napsat komentář