Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 52/25 ze dne 25. 2. 2026 zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu z důvodu porušení práva na soudní ochranu a rovnosti účastníků řízení. K pochybení došlo tím, že dovolací soud v řízení zcela opomněl včas podané vyjádření stěžovatele k dovolání protistrany a v odůvodnění rozsudku chybně uvedl, že se účastník nevyjádřil. Nejvyšší soud v dané věci nadto využil postupu podle § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. a rozhodnutí odvolacího soudu změnil v neprospěch stěžovatele. Ústavní soud konstatoval, že při takovém postupu jsou nároky na odůvodnění vyšší, neboť rozhodnutí je na úrovni obecných soudů konečné. Nejvyšší soud argumentoval, že vyjádření stěžovatele mu bylo doručeno, bylo zařazeno do soudního spisu a při rozhodování o dovolání k němu bylo přihlíženo, avšak v důsledku administrativní chyby tato skutečnost nebyla promítnuta do písemného vyhotovení rozsudku, což podle Nejvyššího soudu nemělo vliv na výsledek. Tuto argumentaci Ústavní soud odmítl. Absence vypořádání relevantních argumentů účastníka podle Nálezu dosahuje intenzity svévole, pokud soud k argumentaci prokazatelně nepřihlédl a následně meritorně rozhodl.
Napsat komentář