V rozsudku 30 Cdo 3082/2025-375 ze dne 17. 2. 2026 se Nejvyšší soud zabýval dovoláním proti rozsudku Městského soudu v Praze. Proti dovolateli bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, který byl později překvalifikován na trestný čin podílnictví. V rámci trestního stíhání byly z majetku dovolatele zajištěny obnosy finanční hotovosti a zlaté cihly v celkové hodnotě několika stovek milionů korun. Dovolatel byl zproštěn obžaloby, a proto po státu požadoval náhradu ušlého zisku, náhradu znehodnocení zajištěných peněz v důsledku inflace, zaplacení úroku z prodlení za dobu, když nemohl s majetkem nakládat a náhradu nákladů obhajoby. Soudy nižšího stupně mu však ze všech jeho nároků v celkové výši přes 150 mil. korun přiznaly pouze několik tisíc z nákladů na obhajobu. Co se týče ušlého zisku, dovolatel tvrdil, že se chystal se státem zajištěnými obnosy provádět transakce, které by zvýšily jeho majetkový stav. NS podotkl, že dle jeho ustálené judikatury k tomu, aby mohl být konstatován ušlý zisk, nestačí pouhá pravděpodobnost navýšení majetkového stavu v budoucnu, ale musí být postaveno najisto, že by se majetkový stav poškozeného zvýšil, pokud by nedošlo k protiprávnímu jednání škůdce, přičemž důkazní břemeno nese poškozený. Přestože se dovolatel věnoval investování a jeho peníze se úročily na bankovních účtech, neprokázal podle NS, že se s obnosy, které držel v hotovosti, chystal provést tvrzené transakce, a proto není možné, aby mu tento nárok NS přiznal. Nároku na náhradu znehodnocení peněz NS rovněž nevyhověl. Dle jeho ustálené judikatury totiž znehodnocení v důsledku inflace nepředstavuje skutečnou škodu ani ušlý zisk. Z podstaty peněz dle soudu vyplývá, že účelem jejich zajištění a úschovy u soudu je pouze zabránění jejich ztrátě nebo zničení, a dále že peníze nejsou majetkem, u něhož by bylo potřeba provádět zvláštní právní úkony, aby se nezmenšila jeho hodnota.
Napsat komentář