Právo zvlášť zranitelné oběti na bezplatného zmocněnce nelze zpětně odejmout

Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 2136/26 ze dne 22. 9. 2026 konstatoval, že osobě, která se v průběhu trestního řízení legitimně jeví jako zvlášť zranitelná oběť, musí být umožněno požívat práva spojená s tímto postavením až do okamžiku, kdy vyjde najevo opak. Tato zásada se vztahuje i na právo zvlášť zranitelné oběti na bezplatné zastupování zmocněncem, a nelze proto jeho existenci posuzovat až zpětně podle výsledku prověřování.

Ústavní soud zdůraznil, že účelem zásady presumpce statusu oběti podle § 3 odst. 1 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, je zajistit oběti předvídatelnost jejího procesního postavení a možnost reálně uplatňovat všechna práva, která jí právní řád přiznává. Význam této ochrany spočívá mimo jiné v minimalizaci rizika sekundární viktimizace a v odstranění obav z negativních důsledků oznámení trestné činnosti.

Skutečnost, že trestní řízení následně skončí závěrem, že se trestný čin nestal, proto sama o sobě nemůže zpětně eliminovat právo na bezplatné zastupování, které zvlášť zranitelná oběť v době prověřování oprávněně využívala. V projednávané věci byl stěžovatel jako advokát zmocněncem oznamovatele, kterého orgány činné v trestním řízení po celou dobu prověřování považovaly za zvlášť zranitelnou oběť. Po odložení věci však dospěly k závěru, že oznamovateli nárok na bezplatné právní zastoupení nevznikl, a stěžovateli proto nepřiznaly odměnu ani náhradu hotových výdajů. Ústavní soud tento postup shledal protiústavním. Připustil sice, že výsledky prověřování dostatečně odůvodňovaly závěr, že oznamovatel materiálně nebyl obětí trestného činu, současně však zdůraznil, že tento závěr nemohl zpětně odstranit jeho procesní práva, která mu náležela v době, kdy byl za zvlášť zranitelnou oběť považován.

Ústavní soud zároveň rozlišil situaci, kdy osoba status oběti pouze později ztratí, od případů jeho zjevného zneužití. Pokud by například osoba postavení oběti získala lstivým jednáním nebo jinou osobu křivě obvinila z trestného činu, nebylo by možné jí zpětně přiznat právo na bezplatné zastupování, neboť nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání. Ústavní soud proto napadená rozhodnutí, kterými bylo stěžovateli odepřeno přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, zrušil pro porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.