Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3430/25 ze dne 3. 9. 2026 konstatoval, že při rozhodování o péči o dítě po jeho protiprávním přemístění do zahraničí musí být mezinárodní únos zohledněn, avšak předním hlediskem nadále zůstává aktuální nejlepší zájem dítěte. Zdůraznil, že samotná skutečnost, že jeden z rodičů dítě protiprávně přemístil, nemůže automaticky vést k tomu, že bude dítě svěřeno do péče druhého rodiče.
Soudy musí komplexně posoudit všechny relevantní okolnosti, zejména důvody přemístění, postoje a výchovné schopnosti obou rodičů, přání dítěte, jeho zájmy a vazby. Návratové rozhodnutí vydané podle Haagské úmluvy přitom nepředurčuje konečnou úpravu péče o dítě ani jeho bydliště, neboť jeho účelem je především zajistit návrat dítěte a umožnit soudům státu jeho původního bydliště rozhodnout o poměrech dítěte. V projednávané věci Ústavní soud shledal, že obecné soudy dostatečně zohlednily protiprávní přemístění dítěte na Slovensko i jeho návratové rozhodnutí, současně však komplexně posoudily jeho nejlepší zájem.
Za ústavně konformní proto považoval rozhodnutí, kterým bylo dítě svěřeno do péče obou rodičů s převahou péče matky a bylo mu umožněno žít a udržovat vazby jak v České republice, tak na Slovensku. Ústavní soud zároveň zdůraznil, že účelem řízení o péči není potrestat rodiče za jeho předchozí protiprávní jednání, nýbrž nalézt takové uspořádání poměrů, které je v dané situaci nejlepší pro konkrétní dítě.
Napsat komentář