Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 31/24, zamítl návrh Nejvyššího soudu na zrušení ust. § 41 odst. 3 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Nejvyšší soud namítal, že možnost převést zaměstnance bez jeho souhlasu na jinou práci odporuje svobodné volbě povolání a zákazu nucené práce. Ústavní soud však uzavřel, že převedení v těchto případech nepředstavuje nucenou práci, neboť nejde o výkon vynucený pod pohrůžkou trestu, převedení stále probíhá v rámci existujícího pracovněprávního vztahu a podléhá zákonným podmínkám. Nález tak potvrzuje, že stávající úprava převedení zaměstnance obstojí i z hlediska ústavního pořádku. Pro praxi to znamená zachování právní jistoty jak pro zaměstnavatele, kteří institut převedení využívají především v situacích ohrožujících bezpečnost nebo provoz, tak pro zaměstnance, jejichž práva jsou podle Ústavního soudu dostatečně chráněna zákonnými limity. Rozhodnutí tak potvrzuje, že zákoník práce nepřekračuje rozsah vymezený zákazem nucené práce a zároveň zachovává potřebnou míru flexibility v pracovněprávních vztazích.
Napsat komentář